Stejně jako v loňském roce i letos se Bigysbor vydal na zahraniční cestu. Stejně jako v loňském roce to bylo do Itálie, ale tentokrát na soutěžní festival Venezia in musica. I tak ale nese naše letošní cesta určité prvenství – první účast na mezinárodní soutěži v historii Bigysboru.

Naše putování začalo 26. dubna. V pozdně večerních hodinách jsme se sešli před Jihočeským muzeem a úderem 23. hodiny se autobus, na němž jasně zářil nápis „BIGY“, naložen více než třiceti sboristy rozjel vstříc svému cíli.

Ráno nás zastihlo mezi alpskými vrcholky, jež jsme však zanedlouho nechali za sebou a o nemnoho později nás již vítalo Portogruaro, město, v jehož historickém centru jsme strávili většinu prvního dne naší cesty. Odpoledne jsme pak přejeli do naší konečné destinace, do přímořského Caorle, a na večer jsme se již vydali do tamější katedrály na zahájení festivalu.

Další den se nesl ve velmi hudebním duchu. Naše hlasy totiž toho dne zněly caorlskou katedrálou během dvou různých vystoupení. V poledne jsme si odzpívali svůj soutěžní blok a večer jsme se účastnili přátelského koncertu spolu s několika dalšími sbory. Při poslechu zahraničních kolegů nás nejvíc nadchly výkony sborů z Estonska a ze Slovinska. Z našeho programu měla největší úspěch skladba Vuelie. Udělalo nám radost, když si zpěvačky ze Švédska vyžádaly její reprízu před kostelem pod noční oblohou.

Aby festival dostál svému jménu, vypravili jsme se spolu se všemi ostatními sbory následujícího rána do Benátek. Po zhruba hodinové cestě autobusem jsme v přístavišti vyměnili autobus za loď a vydali se vstříc Benátkám. V Benátkách samotných jsme pak měli několik hodin na prohlídku města a jeho pamětihodností a v 16 hodin další přátelský koncert. Konec koncertu nebyl důvodem k ukončení zpěvu, a tak nás cestou do přístaviště provázely úsměvy i potlesk návštěvníků Benátek.

Závěrečný den byl pro nás již zcela bez oficiálních vystoupení. Abychom si to alespoň částečně vynahradili, vydali jsme se dopoledne do překrásného kostela Madony Andělské, který se nacházel přímo na pobřeží a byl jakousi korunou pláží v Caorle, a přezpívali za nadšeného potlesku všech ostatních návštěvníků notnou část našeho duchovního repertoáru. Večer jsme se pak zúčastnili závěrečné ceremonie. Velkého finále jsme se sice nezúčastnili, ale i tak jsme si nakonec vyzpívali stříbrný diplom. Z koncertu jsme posléze přešli rovnou do autobusu a vydali se zpět, vstříc České republice.

Zájezd, který nám umožnila finanční podpora Magistrátu města Českých Budějovic, Jihočeského kraje a dalších sponzorů, jsme si všichni užili a jsem přesvědčen o tom, že za rok si, ať z této, či jiné soutěže to zlato už přivezeme.

Lubor Mrázek, 6. N