Erasmus+ ze srdce závodního města Le Mans

Můj pobyt ve Francii navazoval na pobyt francouzské „sestry,“ která v ČR strávila dva týdny v září. Jelikož od té doby uběhla spousta času, zdálo se to jako zapomenutý plán, který se však v březnu konečně uskutečnil.
Během prvních tří dnů jsem si vytvořil rutinu, kterou jsem se řídil po zbytek pobytu. Bylo to docela jednoduché. Bydleli jsme asi deset minut tramvají od školy, takže kromě pondělí jsme každý den vyjížděli z domu kolem 8:25 hodin. Vstával jsem o hodinu dřív, následovala sprcha, snídaně a pak cesta do školy.
O té musím říct, že na mě byla moc dlouhá a zpočátku bylo těžké si na ni zvyknout, ale podařilo se mi najít systém. Dvouhodinovky byly také docela běžné.
Co pro mě bylo zvláštní, byly přestávky na oběd. Moc mi nedávalo smysl, proč je nutné mít mezi vyučováním tři hodiny na oběd. Pochopila bych jednu hodinu, ale tři? Ale kdo poznal Francii, pochopí.
O polední přestávce jsme často opouštěli školu, chodili jsme do centra města nebo dokonce domů. Jedli jsme ve školní jídelně, v restauracích a někdy dokonce i doma. Na školní jídelnu mám jen ty nejlepší vzpomínky. Měli pestrý výběr jídel, také nám dávali velké porce a jídlo samotné bylo dobré. Věřím, že každý si mohl najít něco, co mu chutnalo. Po obědě jsme se vraceli do školy, abychom měli poslední tři hodiny toho dne. Většinou jsme končili v pět hodin a pak už nezbývalo tolik času, takže jsme jeli tramvají domů a následovala odpolední rutina – převléknout, jídlo a rovnou do tělocvičny, kde jsem byl až do osmi večer. Měl jsem štěstí, protože Ellenina rodina měla rodinné členství, takže to dokonce nic nestálo!
Jakmile jsem dorazil domů, následovala sprcha a pak rodinná večeře. Ta byla opravdu výborná a atmosféra, po francouzsku, skvělá. Měli jsme typická francouzská jídla a také různé druhy vína, sýrů, salámů a pečiva. Na večeři jsem se vždycky těšil, byla to rozhodně moje nejoblíbenější část dne. To byl takový typický den, ale samozřejmě byly i výjimky. Navštívili jsme Paříž, zámek Chambord a dokonce jsme navštívili prarodiče hostitelské sestry Ellen. Ti byli skvělí.
Moc se mi tu líbilo, rodina se ke mně chovala víc než dobře a já bych chtěl poděkovat za tuto skvělou příležitost! Určitě bych se vůbec nebránil zúčastnit se něčeho podobného v budoucnu. Byl to krásný zážitek, děkuji za něj.
Jaroslav Duchoň, 3.C