Ve čtvrtek 21. dubna jsme se ještě před 8. hodinou ranní sešli na našem vlakovém nádraží a ve skoro plném počtu, který se v našem sboru rovná zhruba třicet zpěvákům, jsme se o pár chvil později vydali na dlouhou cestu do Brna. Zde na nás totiž čekal velmi pestrý program, který byl součástí XXVI. ročníku hodnocené přehlídky gymnaziálních pěveckých sborů, jinak nazvané také jako Gymnasia Cantant.

Po našem příjezdu do malebných končin jižní Moravy na nás brněnském nádraží již čekaly autobusy, obklopené policejními auty, s nápisy oznamujícími, že se jedná o zvláštní jízdu. Celá přehlídka byla slavnostně zahájena ve čtvrtek odpoledne na hradě Špilberk, kde jsme spolu s ostatními sedmnácti sbory trénovali zhruba hodinku pod vedením pana Jana Ocetka, uměleckého ředitele GC, znělku přehlídky a také brněnskou lidovku V Brně na Štymberku. Poté jsme měli možnost si hrad Špilberk projít a podívat se na krásy druhého největšího města naší republiky pěkně seshora. Ze Špilberku jsme byli speciálními tramvajemi, rovněž s policejní eskortou, převezeni do společenského sálu MČ Maloměřice a Obřany, kde se uskutečnil koncert Sbory sborům. Tady jsme ostatním účastníkům předvedli českou verzi známé finské písně Ievan Polkka. Ve čtvrtek večer jsme nepodnikali žádné velké akce, protože jsme všichni věděli, že dostatek energie a spánku se bude v pátek rozhodně hodit.

Již v 7:30 ráno jsme vyrazili tramvajemi na místo pomyslného bojiště, přesněji řečeno do koncertního sálu brněnské konzervatoře. Poté, co jsme podstoupili v 8:15 akustickou zkoušku, jsme se vydali do nedalekého gymnázia, kde nám bylo poskytnuté zázemí na rozezpívání se a uvolnění našich napjatých nervů. A v 10:50 jsme šli na věc. Na vystoupení jsme se těšili a myslím, že jsme si ho všichni maximálně s úsměvy na rtech užili, a to pro nás bylo v ten moment hlavní. Po výkonu nám bylo poskytnuto spoustu volného času. Někteří ho využili k relaxu a k nabrání sil na večerní program, jiní se zase rozhodli u zpívání zůstat. Tentokráte se však nestálo v řadách a nejelo se podle ruky (sborový slangový výraz pro zpívání podle dirigování). Spoustu nadšených zpěváků z všech možných koutů republiky se sešlo v prvním patře gymnázia Vídeňská, přesně tam byste totiž našli klavír, a zde zpívali jednu písničku za druhou. Večerní program byl opravdu záživný. Taneční kapela, jež byla pro nás objednaná, svoji účast na společném večerním programu na poslední chvíli sice odřekla, i přesto však bylo o zábavu postaráno. Organizátoři akce si totiž řekli, že jako mladí a nadšení zpěváci se jistě zabavíme sami a měli pravdu. Společenským sálem se už chvíli po příjezdu začaly ozývat známé písničky, od klasických moravskočeských lidovek, přes písničky z pohádek jako je např. Včelka Mája, až po známé populární songy typu Riptide anebo The Lion Sleeps Tonight. Zábava pokračovala i poté, co jsme se vrátili na místo našeho dočasného ubytování. Tělocvičnou zněly až do pozdních nočních hodin písně doprovázené ještě ke všemu akordeonem, kromě zpěvu se i tancovalo, a to zejména polka a valčík.

V sobotu se z gymnázia na Vídeňské vyráželo na závěrečnou slavnostní ceremonii v 9:20. I my jsme nastoupili do tramvají, které měli za úkol zavést nás do finálního cíle našeho programu. Když jsme si sedali do nádherného sálu Besedního domu, rozhodně jsme netušili, jaké nadělení nás za pár minut čeká. Byli jsme z našeho pátečního výkonu lehce nervózní. Ovšem ukázalo se, že povýkonová nervozita vůbec nebyla potřeba. Kromě krásného umístění ve stříbrném pásmu jsme obdrželi zvláštní cenu starosty MČ Brno-střed, která byla věnována zejména naší šikovné paní sbormistryni Voříškové za vedení sboru. A ještě větší byla naše radost, když jsme zjistili, že se jedná o jednu z mála cen, které jsou honorovány, a to konkrétně částkou 10 000 korun českých. Po převzetí a vyhlášení všech udělených cen jsme se dali na cestu zpět do školy, kam jsme si tentokrát jeli ovšem jen vyzvednout věci. Dále totiž naše cesta pokračovala na brněnské nádraží a z něj rovnou domů.

Věřím, že zážitky z těchto tří dnů v Brně se vryjí minimálně některým sboristům do paměti na dlouhá léta a že nezapomenou ani na mezisborová přátelství, která tu byla vytvořena. Je sice smutné, že už máme finále GC opět po třech letech za námi, ale teď už se zase můžeme těšit na další akce a soutěže, které nás čekají.

Elishka K. Tabrizi